Sborová čítanka I

 

SBOROVÁ ČÍTANKA  I.

Sborové ukázky k dějinám hudby od středověku do klasicismu

ÚVODEM

Sborová čítanka představuje soubor sborových skladeb, které mohou ilustrovat postupné seznamování studentů gymnázia s dějinami hudby prostřednictvím aktivního pěveckého muzicírování. Vybrané ukázky, které mají snadnější interpretační náročnost a odpovídají pěveckým možnostem zpěváků tohoto věkového stupně (jejich hlasovému rozsahu a možné úrovni jejich pěvecké techniky), jsou uspořádány podle historického hlediska a rozděleny v souhlasu s koncepcí předmětu Hudební výchova na gymnáziu do dvou dílů. První obsahuje artificiální hudbu od středověku do klasicismu, druhý od raného romantismu po hudbu XX. století.  Jednotlivé skladby jsou doplněny poznámkami o jejich historických souvislostech, případně návrhy k jejich provedení.

         Výběru vhodných sborových skladeb z dalších hudebních žánrů – úpravám domácích i evropských lidových písní a skladbám z oblasti populární a jazzové hudby, bude spolu s dalšími materiály z oblasti artificiální sborové tvorby věnován sedmidílný zpěvník Sborový zpěv na gymnáziu (téměř 600 s. sborových partitur). Sbormistrům bude však zatím přístupný pouze pro studijní účely. 

 

    OBSAH  I. DÍLU    

    1.       Hospodine, pomiluj ny

    2.       Svatý Václave

    3.   John of  Fornsete: Letní kánon

    4.       Přátelství

    5.       Povstaň, povstaň, veliké město Pražské

    6.       Ktož jsú boží bojovníci

    7.       Žákovská koleda

    8.   Anonym (Itálie): Alta Trinita beata

    9.        Pane Bože, buď při nás

    10.      Fuga trium vocum

    11.  Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525 – 1594): Illumina 

                                                                           oculos meos

    12.  Orlando di Lasso (okolo 1532 – 1594): O, occhi manza mia 

    13.  Toinot Arbeau  (n. 1519): Belle, qui tiens ma vie

    14.  Jakob Arcadelt (okolo 1514 – okolo 1572): Margot, labourez 

                                                                         les vignes

    15.  Anonym (Francie): Tourdion

    16.       Písnička příkladná

    17.       Píseň Adelfova

    18.  Tielmann Susato (n. 1551): Cum decore

    19.  Thomas Morley (1557 – okolo 1603): Sing we and chant it

    20.  Michael Praetorius (1571 – 1621): Audite, silete

    21.                                                  Viva la musica

    22.  Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622): Rorando coeli 

                                                                       defluant

    23.  Melchior Franck (1572 – 1634): Kommt, ihr Gspielen

    24.                                              Die liebe Maienzeit

    25.                                              Da pacem, Domine

    26.       Ecce quam sit

    27.       Aj, růže rozvila se

    28.  Hans Leo Hassler (1564 – 1612): Tanzen und springen

    29.  Giovanni Gastoldi (okolo 1550 – 1622): A lieta vita

    30.  John Hilton (1599 – 1657): Pojď za mnou

    31.  Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676): Chtíc, aby spal

    32.                                                        Vánoční hospoda

    33.                                                        Vánoční roztomilost

    34.                                                        Sličné pacholátko

    35.                                                        K jesličkám překrásného

    36.                                                        Nové hvězdy nové světlo

    37. Václav Karel Holan Rovenský (1644 –1718): Veselme se

    38. Jiří Ignác Linek (1725 – 1791): Den přeslavný

    39. Johann Sebastian Bach (1685 – 1750): Wachet auf, ruft uns 

                                                                  die Stimme

    40.                                                Aus meines Herzens Grunde

    41.                                                Befiel du deine Wege

    42. Georg Friedrich Händel (1685 – 1759): Canticorum iubilo 

                                                  (Singt dem Herrn in neues Lied)

    43. Christoph Willibald Gluck (1714 – 1787): Zur Feier

    44. Josef Haydn (1732 – 1809): Erhör mich, Herr, in deiner Huld

    45.                                        Die Prim, die Sekund

    46. Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791): O du eselhafter 

                                                                       Martin

    47.                                                              Ave verum corpus

    48. Ludwig van Beethoven (1770 – 1826): Metronom

    49.                                         Schmeilchend, hold und lieblich

 

 

Poznámky k I. dílu:

 

  1.   Patrně nejstarší lidová duchovní píseň, jejíž první záznam je v traktátu břevnovského benediktina Jana z Holešova z roku 1397.
  2.   Nejstarší zápisy textu písně pocházejí z konce 14. století, nápěvu z druhé poloviny 15. století.
  3.   Sedmihlasý kánon s ostinatním dvojhlasým doprovodem mužských hlasů. Není-li možno obsadit všechny hlasy zpívajícími, je možné některé     nahradit nástroji – ženské hlasy např. zobcovou nebo příčnou flétnou, houslemi, hobojem apod., mužské violou nebo violoncellem.
  4.  Čtyřhlasý kánon – počet opakování je libovolný. Při provedení smíšeným sborem mohou mužské a ženské hlasy nastupovat v nejrůznějším pořadí: S A T B, S T A B apod.
  5.  Nápěv písně vyzývající k odboji proti císaři Zikmundovi vznikl patrně v začátcích působení Jana Želivského. Patří k nejcennějším výtvorům husitského období.
  6.  Nejslavnější píseň husitského vojska, která je vlastně zhuštěnou formou Žižkova vojenského řádu. Její autorství se připisuje husitskému kněži Janu Čapkovi. Nejstarší záznam je v Jistebnickém kancionálu.
  7. Mezi středověkými studentskými písněmi zaujímají významné místo koledy. Tato latinsko–česká koleda patří do skupiny tzv. koled s biskupem. Jednoho ze studentů přestrojeného za biskupa vedli ostatní v průvodu a zpěvem pro něho vyžebrávali koledu. Zpěv je možno zpestřit tak, že jeden nebo menší skupina zpívá „More festi querimus“, celý sbor se přidává hromadným „virum virtuosum“, sólo pokračuje „quem benedicimus“ a všichni pak „hospitem gloriosum“. Podobně se střídají i dále.
  8.   Moteto je zapsáno v kancionálu královéhradeckého purkmistra Jana Franse (z roku 1505). Skladba má ráz moderní durové tóniny (původně F dur). Cantus firmus (v altu) tvoří stará píseň z 15. století. S ní se při nácviku seznámíme nejdříve.
  9.   Fuga trium vocum (Tříhlasá fuga) je v podstatě tříhlasým kánonem v primě. V této době (a ještě i mnohem později) se i kánon pokládal za zvláštní typ fugy
  10.   Ukázka z díla jednoho z největších mistrů renesančního období, vrcholného představitele tzv. římské školy. Skladbu lze interpretovat i v obsazení pro jeden ženský a dva mužské, nebo tři stejné ženské nebo mužské hlasy.
  11.   Orlando di Lasso představuje v renesanční hudbě vrchol tzv. nizozemské školy. Jeho dílo obsahuje na 2000 skladeb. Nejdokonalejší jsou moteta (asi 1200), z nichž již v roce 1604 vyšel výběr pod názvem „Magnum opus musicum“.
  12.   Volný překlad textu: krásko, která ovládáš můj život a zajala jsi mne svýma očima, podmanila úchvatně graciézním úsměvem, pojď mě zachránit, jinak zemřu, přijď. Proč jsi tak odmítavá, když jsem blízko tebe, něžná, když se dívám do tvých očí, ztrácím se sám v sobě, neboť tvá dokonalost mění všechno mé konání. Přibliž se ke mně přece, má krásko, už se nebudu více bouřit, neboť srdce mé je tvé. Jsem nemocný, žízním po tobě, polib mne. – Pavana byl vážný čtyřdobý řadový tanec, který v 15. století tvořil nejčastější dvojici s rychlou třídobou gagliardou.
  13.   Ukázka z díla dalšího představitele tzv. římské školy. Jakob Arcadelt byl zpěvákem v Capella Giulia. Vedle motet se v jeho díle těšil zvláštní oblibě i madrigal. Cantus firmus uvedené skladby (v 1. části v tenoru, v 2. části v sopránu) tvoří známá francouzská lidová píseň.
  14.    Pijácká píseň francouzského anonyma z 16. století. Volný překlad textu: Když piji ráno Clairet, všichni přátelé se podivují, takže příště piji Anjou nebo Arbois. Zpívejme a pijme z těchto lahviček způsobujících rozbroje. Zpívejme a pijme, přátelé. Dobré víno nám navrátí radost, zpívejme, zapomeňme na starosti. Napijme se, přátelé, ťukněme si těmito lahvičkami a radostně zpívejme. Pojídajíce tučnou šunku, vyprázdněme své lahve a vesele zpívejme.
  15.    Společenská píseň z konce 16. století. Nedatovaný tisk pražského tiskaře Jiřího Černého má plný název „Písnička příkladná a pro obveselení všech mladých užitečná“ je součástí tzv. Sborníku Dobřenského, který obsahuje četné oslavné a příležitostné básně a písně, které byly vydány v pražských tiskárnách v poslední čtvrtině 16. století.
  16.    Satirická píseň namířená proti Pavlu Kyrmezerovi, který byl v letech 1575 – 1581 děkanem augsburské konfese v Uherském Brodě a snažil se pod svým vedením sjednotit augsburské vyznavače s Českými bratry. Po nezdařených pokusech psal ostré spisy proti Českým bratřím.
  17.    Jedna z nejznámějších renesančních písní. Volný překlad textu: Zpívej s ušlechtilostí, láskou, krásně, se zanícením, živě, nadšeně a melodickým hlasem. Raduj se z velkoleposti hudby.
  18.    Madrigal se v Anglii stává v 16. století formou společenské hudby, což vede k jeho ovlivnění lidovými prvky a osobitým anglickým humorem. Thomas Morley, žák Williama Byrda patří spolu s Johnem Dowlandem, Thomasem Weelkesem, Johnem Wilbyem a Johnem Bennettem k hlavním představitelům této tvorby, která vykonala velmi mnoho pro zesvětštění a zlidovění hudebního umění.
  19.    Michael Praetorius, skladatel, sběratel a spisovatel, patří k významným osobnostem počátků německého baroka. Jeho devítidílné Musae Sioniae obsahují 1244 duchovních zpěvů od různých skladatelů, včetně Praetoria, vydaných v letech 1605 – 10. Jeho vlastní skladatelská činnost zahrnuje na 3000 nejrůznějších církevních i světských prací.
  20.    –
  21.    Jan Campanus Vodňanský, vlastním jménem Jan Kumpan, se narodil roku 1572 ve Vodňanech. Studoval na pražské univerzitě, kde byl jmenován bakalářem a později i mistrem svobodných umění. Od roku 1601 byl profesorem a od roku 1621 rektorem pražské univerzity. – „Rorando coeli defluant“ je dvojsborová skladba s kánonickým vedením druhého sboru na způsob echa. Jde ji však provést i s dvojitým echem nebo bez tohoto efektu.
  22.    Melchior Franck, současník Michaela Praetoria, je dalším významných představitelů německého baroka, období velkého rozkvětu především německé světské umělé písně. Jsou v ní nápěvy milostné, někdy i poněkud obhroublé, většinou humorné, vedle nich i lovecké zpěvy, popěvky vandrujících chasníků, rozpustilé studentské písničky i písně o současných událostech nahrazující dnešní noviny. Velmi oblíbenou formou jsou tzv. quodlibet – spojení různých textů a nápěvů. (Melchior Franck z nich vytvořil celou sbírku.)
  23.   –
  24.    Čtyřhlasý kánon s postupnými nástupy vždy ve spodní kvartě: S (G) – A (D) – T (G) – B (D).
  25.    Volný překlad textu: Jak jsi krásná: tvé rty, tvé oči, tvůj hlas, tvá ústa.  Chtěl bych, abys byla mou milou. Přijď do zahrady, Lucinio.
  26.    –
  27.    Hasslerovy canzonetty a madrigaly jsou psány v italském duchu, zpracování světských a protestantských písní se pohybuje spíše v domácím tónu.

České přebásnění textu (Martin Kluk):

          Tančit a skákat, to vám je nápad, housličky vábí, fidli, píšťalka zní. 

          Skrbliti smíchem bylo by hříchem, dívenka tančí, hoja, mládenec s ní. 

          Housličky vábí, nemáme klid, všem chce se dnes tančit, a tak to má být! 

          /: La, la, la, la, la la, tak to má být! :/  

29.                         Další sloky v italštině:

       2. Hor lieti homai           3. Chi a lui non crede           4. Ne fuggir giova

            scacciando i guai,          privo e di fede,                 ch´egli ognum trova

            viniamo in festa             onde haver města                 veloci ha l´ali

            e diam l´honore             líra e´l furore                      dunque sadore

            a un tal signore.             D´un tal signore.                  un tal signore.

      Německý text: Peter Cornelius (1824 – 1874)

30.     Tříhlasý kánon předního anglického skladatele z první poloviny 17. století lze provádět i formou rozhovoru.

31.     Adam Michna z Otradovic se narodil v Jindřichově Hradci, kde prožil až na několik delších cest většinu svého života. Prvky italské hudby převzal patrně z prostředí jezuitských kolejí, s nimiž udržoval dobré styky. Proto také většina jeho děl byla vydána v pražském Klementinu. V roce 1647 tu vyšla jeho „Česká mariánská muzika, radostná i žalostná, na tři díly rozdělená“. Sbírka je vypracována jednoduchou skladebnou technikou pro čtyři až pět hlasů, částečně s generálbasem. Autorova předmluva obsahuje důležité pokyny k provozovací praxi: „Rozuměj, laskavý a pobožný zpěváku, že tyto melodie na následující písničky co nejsprostěji na čtyři hlasy a některé na pět hlasův sem zkomponoval tak, aby je … netoliko v vzácných městech od dobrých muzikantův, ale také v nejsprostějších městečkách od sprostných kantorův zpívati a užívati se mohly. Pročež při začátku (však jestli se komu líbí) až do první čáry může jeden, totiž dyškant, aneb týž dyškant v tenoru sám jediný zpívati, jiní pak zase po něm na čtyři hlasy repetýrovati od druhé čáry k třetí a tak vždy až do konce, jeden napřed, jiní po něm zpívati mohou.“ Podobný charakter mají i další dvě Michnovy sbírky – „Svatonoční muzika“ (1661) a „Loutna česká v svátek, pátek, v kostele, při stole, jak se líbí každou chvíli, radostně, spasitelně znějící, složená a vydaná od Michny z Otradovic Jindřichohradeckého L. P. 1653“. Původně byla napsána pro dva hlasy, dvoje housle, tři violy a continuo. Nástrojové party houslí a viol se však nedochovaly. Logickou osu celé sbírky, jejíž nejznámější skladbou je „Andělské přátelství“ („Nebeští kavalérové“), tvoří mystický sňatek s Kristem.

32.                          – 

33.                          –

34.                          –

35.                          – 

36.                         –

37.     Do svého kancionálu „Cappella Regia musicalis“ převzal Václav Karel Holan Rovenský (narodil se v Rovensku) některé starší písně, mnohé z nich však sám složil nebo upravil. Většina písní má podložený nevypracovaný generální bas, některé jsou upraveny pro čtyři až šest hlasů.

38.     „Den přeslavný“ je součástí delšího „Zpěvu, který se na den sv. Tří králů zpívá“. Jeho autor Jiří Ignác Linek, který působil v Sobotce a zejména v Bakově nad Jizerou, patří ke generaci kantorů–skladatelů, kteří v 18. století vytvořili na českém venkově v těsném styku s lidovou hudbou svéráznou hudební mluvu. Linek psal převážně hudbu chrámovou (mše, litanie, ofertoria a pastorely, asi 230 skladeb). Původní zápis skladby je v tónině D dur.

39.     J. S. Bach napsal na 200 duchovních kantát. Uvedená ukázka je z kantáty 140 z roku 1731 „Wachet auf, ruft uns die Stimme“.

40.     Skladba je z I. dílu sbírky Bachových čtyřhlasých sborových skladeb „Vierstimmige Choralgesänge“, která byla vydána v roce 1784.

41.     Matoušovy pašije představují spolu s Pašijemi podle sv. Jana vyvrcholení vývoje oratorních pašijí a řadí se i k vrcholným dílům duchovní hudby vůbec. Poprvé je uvedl Bach v roce 1727.

42.     Vrcholem Händelovy tvorby jsou jeho oratoria (Mesiáš, Samson, Juda Makabejský, Šalamoun, Jephta a další), z nichž vane zvláště ve sborových partiích mohutnost a výrazová síla. Uvedený sbor byl původně použit v oratoriu „Josua“, rovněž z roku 1748. V originále je s instrumentálním doprovodem.

43.     Velké historické opery „Ifigenie v Aulidě“ a „Ifigenie na Tauridě“ psal Gluck pro Francii. Jejich pařížské premiéry vyvolaly hudebních kruzích obrovský rozruch. Dramatický patos, mistrovská kresba děje a charakterů postav byly v ostrém kontrastu k tehdejší francouzské opeře, z jejíž strnulosti, nelogičnosti a povrchnosti si tropil posměch sám Rousseau.

44.     Joseph Haydn – rakouský skladatel, spolu s W. A. Mozartem dovršitel hudebního klasicismu. Katalog jeho rozsáhlého díla zahrnuje více než 100 symfonií (např. Lukavická, Na odchodnou, Lovecká, 6 tzv. Pařížských, 12 Londýnských – mezi nimi S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny, S vířením kotlů, komorní hudbu, divertimenta, kasace, klavírní sonáty, instrumentální koncerty, oratoria (Stvoření světa, Roční doby), opery i chrámovou hudbu.

45.     Skladba končí, když 3. hlas přezpívá celou melodii kánonu. Ostatní hlasy zpívají opět od začátku a končí na tónech označených korunou. Na závěr mohou všechny hlasy zazpívat unisono ještě první čtyřtaktí.

46.     Skladba končí, když 4. hlas přezpívá celou melodii kánonu. Ostatní hlasy zpívají opět od začátku a končí na tónech označených korunou. Kánon je možno provést také tak, že každý hlas zazpívá celou melodii dvakrát a hlasy končí postupně.

47.     Sbor, který patří pro svou zvukovou krásu k nejoblíbenějším Mozartovým sborovým skladbám, byl napsán pro slavnost Božího těla. Původně měl instrumentální předehru, mezihru a dohru.

48.     Kánon na počest vynálezce metronomu Joh. Nep. Mälzela (1772 – 1838). Srovnejte jeho melodii s tématem Allegretta z Beethovenovy 8. symfonie.

49.     Ukázka ze Sborové fantazie L. v. Beethovena je melodicky blízká jeho IX. symfonii.

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

www.jirikolar.cz jirkol16@gmail.com